AI mi neubrala práci. Umožnila mi dělat víc.
Jasný nápad se během vývoje mění. S AI přibývají možnosti, práce i pochopení toho, co vlastně stavíme.
Na začátku to vypadá jako ohraničený projekt. Vím, co chci vyřešit, mám představu o výsledku a zdá se mi, že poznám, kdy bude hotovo. Jenže během vývoje se nemění jen produkt. Mění se i moje představa o tom, co by vlastně mohl dělat.
Co jsem zkusil
S pomocí AI stavím vlastní nástroje a produkty. Snažím se přitom držet jednoho poměrně obyčejného pravidla: měly by řešit problém alespoň mně nebo někomu blízkému.
Ne proto, že by moje potřeba automaticky znamenala díru na trhu. Spíš proto, abych měl nějaký skutečný důvod věc dokončit a používat. Nápadů na software může být hodně. Potřeba dalšího softwaru už tak samozřejmá není.
U Meetnotes jsem chtěl použitelný přepis a zápis ze schůzek bez dalšího bota na poradě. U BKNGWEBu mě k vlastnímu řešení přivedla zkušenost s rezervací ubytování, která vyžadovala několik dnů e-mailování.
V obou případech se dal výchozí problém popsat docela jednoduše. Což ovšem neznamená, že z něj automaticky vznikne jednoduchý produkt.
Proč jsem to zkusil
Když člověka napadají různé nástroje a zlepšení, dlouho může narážet hlavně na to, že je nemá jak realizovat. Musí si najít vývojáře, vysvětlit mu představu, odhadnout rozpočet a rozhodnout, jestli mu ten pokus vůbec stojí za to.
Část nápadů skončí ještě před prvním skutečným ověřením. Někdy právem. Jindy jen proto, že cena pokusu je příliš vysoká vzhledem k tomu, jak málo člověk na začátku ví.
AI tuhle hranici posouvá. S jedním nástrojem se můžu pustit do věcí, na které bych jinak potřeboval více různých schopností nebo lidí. Neznamená to, že jejich práci najednou dokonale umím. Znamená to, že se dostanu k použitelnému pokusu a mám nad čím přemýšlet.
Pro mě je zajímavá právě tahle možnost. Nemusím předem rozhodnout, jestli nápad unese celý samostatný projekt. Můžu zkusit menší řešení pro sebe, zjistit, kde pomáhá, a teprve potom uvažovat o něčem dalším.
Jenže spolu s bariérou realizace mizí i jedna docela účinná brzda: věta „tohle teď neumím nebo si to nemůžu dovolit“.
Jak jsem postupoval
Z pohledu produktového manažera je na tom zajímavé, jak rychle přestane stačit původní zadání. Na papíře může být jasné, co má vzniknout i podle čeho poznáme úspěch. Jakmile se ale začne stavět a zkoušet, začnou se objevovat otázky, které předtím nebyly vidět.
U přepisu schůzky například nestačí řešit, jestli vznikne text. Záleží také na tom, jestli se v něm dá vyznat a jestli z něj dostanu zápis, se kterým můžu dál pracovat. U rezervace ubytování nestačí ukázat fotografie a přidat kontakt. Do hry vstupuje dostupnost, cena, jazyky i práce provozovatele.
Právě u BKNGWEBu se původní představa jednoduchého webu postupně rozšířila do systému. Nebylo to jen přidávání funkcí pro radost. Část změn vyplynula z lepšího pochopení toho, co všechno se musí potkat, aby rezervace skutečně fungovala.
Tohle je důležité rozlišovat. Jedna věc je zjistit, že bez dalšího kroku původní problém nevyřeším. Druhá je přijít na to, že bych mohl přidat ještě něco zajímavého.
Zvenku vypadají obě stejně: projekt se zvětšil. Jenže jednou tím řešení získává smysl a podruhé si možná jen vyrábím další práci. A někdy se z toho zdánlivě vedlejšího nápadu vyklube ta nejužitečnější část. Předem na to nemám spolehlivou šablonu.
AI navíc umožňuje na novou myšlenku rovnou navázat. Místo odložení do seznamu „někdy“ můžu požádat o návrh, vyzkoušet variantu nebo rozšířit už existující základ. Z ohraničeného projektu se tak snadno stane průběžně se měnící produkt.
Nemusí to znamenat, že bylo zadání špatně. Může to znamenat, že mu konečně začínám rozumět.
Co fungovalo
Velká hodnota je pro mě v přehledu o tom, jak produkty vznikají. Když řeším vlastní nástroj od původní potřeby až po jeho použití, vidím souvislosti, které by při samotném předání zadání zůstaly schované.
Rozhodnutí, které vypadá jako drobná úprava obrazovky, může změnit způsob práce s daty. Nová možnost může pomoci jednomu uživateli a jinému zkomplikovat orientaci. Funkce, která se dobře předvádí, nemusí být ta, kvůli které se člověk k nástroji vrátí.
AI mi umožňuje se s těmito otázkami vůbec potkat a průběžně se v nich vzdělávat. Nejen číst obecné poučky o vývoji produktu, ale vztahovat je ke konkrétní věci, kterou se snažím zprovoznit. Můžu se ptát, proč určitá varianta dává smysl, co bude znamenat její změna nebo jak by šel problém řešit jinak. Odpovědi je potřeba ověřovat, ale mám od čeho začít.
Zároveň se otevírá prostor pro menší produkty, které by při tradiční ceně vývoje nemusely vůbec vzniknout. Nástroj pro jednu rodinu, úzkou pracovní potřebu nebo malou skupinu lidí nemusí oslovit obrovský trh, aby byl užitečný.
Nemusím z každého řešení dělat firmu. Někdy může být dobrým výsledkem i to, že někomu odstraní jednu opakovanou nepříjemnost.
A prostor pro více pokusů může pomoci i kvalitě. Můžu porovnat různá řešení, zahodit nepovedenou variantu nebo upravit věc podle skutečného používání. Levnější vývoj tedy nemusí znamenat jen více levného softwaru. Může znamenat také více příležitostí vytvořit něco lepšího.
Co nefungovalo
Představa, že když je snadnější něco vytvořit, bude automaticky snadnější mít hotovo.
Nápadů může přibývat rychleji, než se stihnou ověřovat. Každá další možnost vypadá jednotlivě rozumně. Teprve dohromady vytvoří produkt, který už má s původní drobnou pomůckou společného poměrně málo.
Přitom nestačí funkci jen nechat napsat. Je potřeba zjistit, jestli funguje, jestli nenarušila něco jiného a jestli jí bude rozumět člověk, který ji nenavrhoval. To, že AI zvládne rychle vytvořit další kus řešení, tuhle práci samo o sobě neruší.
Pro člověka, který má hodně nápadů, je to zvláštní situace. Konečně může realizovat to, co dřív odkládal. Současně si může splést možnost něco udělat s důvodem, proč to udělat právě teď.
Pak hrozí, že místo několika používaných nástrojů vznikne sbírka rozpracovaného softwaru. Každý projekt má potenciál, každý potřebuje už jen pár úprav a u žádného není úplně jasné, kdy ho vlastně začít normálně používat.
Nechci z toho ale dělat argument proti zkoušení. Ani slepá ulička nemusí být ztracený čas. Člověk si na ní může něco ověřit nebo se naučit postup, který využije jinde. Jen je rozdíl mezi pokusem, od kterého čekám poznání, a produktem, od kterého čekám službu. U toho druhého dřív nebo později záleží na používání, ne na počtu možností v seznamu funkcí.
Co mi to dalo
Moje pravidlo s vlastní potřebou mi v tom pomáhá udržet alespoň jeden pevný bod. Můžu se vracet k otázce, jestli mi nástroj skutečně pomáhá s tím, kvůli čemu vznikl. Nebo jestli už hlavně rozvíjím představu, co všechno by ještě mohl umět.
Ani to ovšem není automatické potvrzení, že bude užitečný ostatním. U BKNGWEBu je právě rozdíl mezi problémem hosta a potřebami provozovatele podstatnou součástí příběhu. Moje zkušenost dává důvod začít. Odpověď na to, jestli má smysl pokračovat pro další lidi, musím hledat zvlášť.
Začínám proto jinak vnímat i slovo „hotovo“. Produkt nemusí být navždy uzavřený, aby už byl použitelný. Může v určité podobě řešit původní problém a současně mít prostor k dalšímu vývoji. Seznam dalších nápadů nemusí být seznamem překážek, kvůli kterým se ta současná verze ještě nesmí používat.
Někdy bude rozumné rozsah zmenšit. Jindy pokračovat, protože se cestou objevil lepší směr. Smyslem podle mě není umět každému dalšímu nápadu říct ne. Spíš rozumět tomu, proč mu říkám ano.
A právě tady pro mě dává smysl pohled produktového manažera. S AI se nemusím méně rozhodovat. Mám naopak více skutečně proveditelných variant, mezi kterými vybírám. Vytvořit další funkci může být jednodušší než poznat, jestli ji produkt potřebuje.
Verdikt
AI mi neubrala práci tak, jak by mohl naznačovat slib rychlejšího vývoje. Rozšířila ale okruh věcí, do kterých se můžu pustit, a pomáhá mi lépe chápat, co jejich vznik obnáší.
To mi nepřipadá jako špatný výsledek.
Je možné, že díky AI nebudeme vyvíjet méně, ale mnohem více. Část vzniklého softwaru nikdo nepoužije. Část zůstane užitečným pokusem. A část může lidem řešit potřeby, na které dřív nebylo ekonomicky ani prakticky možné něco stavět.
Lepší produkty z toho nevzniknou automaticky. Máme ale více možností je hledat, zkoušet a zlepšovat. Pořád přitom stojí za to občas zvednout hlavu od vývoje a podívat se, jestli nám to, co vzniká, také k něčemu slouží.